Omlouvám se že ještě otravuju. Teď jsem si přečetl všechny vaše blogy a měl bych poměrně zásadní výtku. Proč myslíte, že celek je jeden. Poč by celek vůbec měl mít nějakou definitvní podobu (celost). Čísla také nejsou jen celá. Já netvrdím že je něco mimo něj. Ale to ještě neznamená že je neměnný, tedy celý. Tím by byla definitvně uzavřena cesta k věcem jako je nedeterminismus, svobodná vůle... já si dokonce myslím že takový definitvní celek je ukázkový protimluv. Jedině NIC může být takovým celkem a jak jistě uznáte poklepáte li na desku stolu , tady NIC není. Je zde NĚCO. Já zatím nenašel lepší vyjádření pro podstatu světa než právě svobodnou vůli. Ano, nevím jak funguje, a pomocí jakékoliv konstrukce to ani popsat nelze, ale jedině něco jako svobodná vůle umožnuje a ospravedlňuje Existenci. Proto si také konstrukcí moc nevážím. Je skutečně možné, že skutečné Nekonečno může něco jako svobodnou vůli nahradit, ale pouze v pojetí Nekončného chaosu (mnohosti/různosti). Osobně ale nedokážu pochopit jak jakékoliv absolutní nekonečno (nebo i jen nekonečnou přesnost - celost) "zkrotit" tak, aby nás mohlo obklopovat něco jako naše realita. Jde o zavádějící názvosloví, což ovšem na věci samé nic nemění a nic neřeší.

Přiznám se, že se v tom Vašem názvosloví trošku ztrácím - svobodná vůle, absolutní nekonečno, indeterminismus, neměnnost, číslo... 

V mnoha ohledech to cítíte dobře a vyjadřujete to po svém, což je v pořádku, ale celkově musím nesouhlasit s tezí, že by neměl existovat celek. Asi Vás zmátl pojem celého čísla a asociací přes čísla necelá pak zpochybňujete nutnost celku. 

Celek je ale nutnost. Celkem čísla pí je číslo pí, ale je možné mít i polovinu celku pí, číslo jedna je jedna pí-tina pí... je to pak podle vás číslo celé, nebo necelé? Jak vidíte, zaměňovat celek a celé číslo je zavádějící. 

Kdybychom nemohli používat slova celek, či nějakého výrazu ve stejném významu, obávám se, že bychom se museli vzdát nejen celé matematiky, ale jakékoliv smysluplné reflexe vůbec. Bez pojmu celek (či nějakého jeho synonyma) bychom nebyli schopni uchopit ani tak triviální věc, jako je číslo, nemohli bychom počítat plochy útvarů, dokonce ani zavést jednotky. 

Dále: pojem celku by Vás neměl mást. Celek je - v nejzazší interpretaci - totalita všeho, je vesmírem, něčím, čemu není nic vnější. Slyšíte snad někde, že by se celek právě kvůli tomu neměl vyvíjet? Celek je celkem v každé své vývojové fázi. Nikde nepopisuji strukturu celku, jeho charakter, pouze konstatuji jeho existenci. Neříkám ani, zda je celek konečný či nekonečný. Neříkám nic o struktuře času, zda je kvantový, dvojrozměrný, dynamicky proměnný... Dokonce ani neříkám, do jaké míry je celek uchopitelný lidskými smysly. Konstatuji celek nezávisle na všech těchto a mnoha dalších záležitostech, konstatuji celek jako fakt a ukazuji, že kdybychom nebyli schopni toto činit, pak naše reflexe zůstane uzavřena ve stávajícím paradigmatu a nikdy se neposune dál (ovšem bez principu celku by ani nefungovala většina dosavadní reflexe!) My navrhujeme jeho důsledné využití!

Ano, názvosloví mám strašné. O co mi jde především je, vyjádřit nějak  (slovy) pocit, že jakákoliv totalita je nekompatibilní s existencí. Jedině věc netotální může v pravém slova smyslu existovat. Jak a proč to dělá zatím nevím. Vím jen že věc totální existovat sama o sobě, tedy totálně, nemůže. Proto tedy matematikou opovrhuji v tom smyslu, že se snaží být bezesporná (což je pro mne jiný výraz pro totální) a přitom by ráda existovala. To že něco (naše realita) existuje se mi zdá poměrně přesvědčivé. Tedy to, že něco existuje bych viděl jako jednu z mála , ne li jedinou jistotu. To tedy jediné (zatím) nezpochybňuji. Jinak ale máte naprosto pravdu v tom, že v mém vidění je třeba se matematiky vzdát, minimálně té co máme a pro ten účel o kterém se zde bavíme. Nikoliv tak pro potřeby praktického života...tam je velmi dobrá. Nejlépe mi pro váš pojem celku sedí slovo "samonosný", tedy takový že nepotřebuje nic dalšího pro svou existenci. Již ale pouhé slovo celek či totalita obshuje moc tuhosti. Bohužel i slovo samonosný je zavádějící ve smyslu slova samo. Tedy ještě lépe "nosný". K čemu je to ale dobré to zatím nevím.

Ještě o tom budu psát v blogu, ale jsem bytostně přesvědčen - a koneckonců na tom stojí celá má dvacetiletá práce - že celku se vyhnout nelze. Jistě je pak diskuse o tom, co člověk pod slovem celek cítí. Vy asi vnímáte celek tak, že je to něco definitivního, rigidního, tuhého, a tedy musí být neměnný, z čehož pak vyvozujete, že aby mohla existovat změna, nemůže existovat celek. 

Ovšem celek lze chápat i jinak, jako něco, čemu není nic vnějšího, a co je samo se sebou neustále totožné. V takovém pojetí celku je prostor pro vývoj (samovývoj) celku...

Proč vlastně tak lpím na celku? Dosavadní reflexe od Platona dál je dualistická - je to dvojsvět, a člověk má právo se ptát, proč zrovna dvojsvět (v Platonově pojetí svět idejí a svět forem, ve fyzice svět reality a svět fyzikálních zákonů), proč by to neměl být třeba trojsvět nebo systém nekončícího odvolávání se mimo sebe do transcendence... a nebo naopak, co nám brání uchopit vesmír nedualisticky... A na základě svého dosavadního úsilí tvrdím, že výklad vesmíru skrze celek nabízí to, co dualistický výklad nenabízí, totiž možnost neodvolávat se mimo, za, do transcendence.  On je to obecný problém, začíná to axiomy a neustále se to vrací.... když už nevím kudy kam, tak tam prsknu Boha nebo axiom... prostě odvolávání se do transcendence je alibi, neschopnost, nikoliv nutnost nebo výhra... Na to se snažím poukázat... že současný svět jsem schopen vykládat ne dualisticky, ale jednodušeji. A světe div se, drží to pohromadě.